Alembert, Jean le Rond ď (1717-1783) Francouzský filosof. D' Alembert, který se zprvu proslavil jako matematik a geometr, byl mezi filosofy osmnáctého století nejpřísnějším racionalistou, skutečným nositelem Descartova odkazu o důležitosti "jasných a přesných idejí". Jeho názory na politiku a společnost odrážejí jeho požadavek řádu ve všech věcech. S VOLTAIREM se shodoval v mínění o prospěšnosti královského absolutismu, ne však pro sentimentální pouta k monarchii, ale proto, že se domníval, že taková forma vlády dává nejlepší možnost vládnout systematicky. Podobně jako PLATÓN věřil, že rozumná vláda by byla nejlépe zajištěna, kdyby byli královskou vládou pověřováni nejrozumnější lidé, čímž myslel filosofy, jako byl on sám. O politice teoretizoval poněkud méně než ostatní encyklopedisté, avšak pro uvedení svých teorií do života učinil více, neboť zaujímal prominentní postavení ve francouzských vědeckých kruzích, čehož využíval k prosazení spřízněných intelektuálÚ do klíčových pozic v království (viz FRANCOUZSKÉ OSVÍCENSTVÍ).
D' Alembert byl muž tělesně křehký: životní cestu začal jako sirotek nalezený na schodech kostela St. Jean le Rond v Paříži. Přestože jeho pravý otec se k němu později přiWásil a ď Alembert získal dobré vzdělání, nedosáW plného tělesného vzrůstu a jeho přátelé jako DlDEROT a ROUSSEAU ho považovali, ve vztahu k autoritě, za příliš opatrného, ne-li zakřiknutého. D' Alembert zase nedůvěřoval imaginaci a duchovnímu žáru, které hnaly Diderota a Rousseaua do jejich odvážných činů; nemyslel si, že by vzdorováním cenzuře bylo lze něco získat.
Na rozdíl od jiných filosofií dokonce neodpověděl ani na nabídky tak mocných vladařů, jako byli Bedřich Pruský nebo Kateřina Veliká, kteří se ho snažili získat do svých služeb. Měl v úctě jejich postavení, ale neměl iluze o jejich inteligenci. Kromě toho věřil v princip svobody a nemohl nikdy sdílet naději, že by bylo možné přimět takového osvíceného despotu, jakým byl Bedřich Pruský, aby sloužil zájmům svobody.
Pozoruhodná byla ď Alembertova oddanost; až do středního věku bydlel se svou pěstounkou, pak se přestěhoval ke své platonické lásce Julii de ľEspinasse. Ve svých pracích nabádal francouzské intelektuály, aby pracovali a drželi spolu, namísto aby mařili svůj vliv bratrovražednými boji. Měl exaltované pojetí "republiky vzdělanců", což kontrastovalo s jeho chladným pohledem na jakýkoli jiný typ republiky. Nesnášel kněze, ale těšil se na příchod světa, v němž budou intelektuálové sekulámími kněžími ve společnosti i správci ve státě. MC

odkazy
Alembert, J.ď: Oeuvres de d'Alembert, ed. J.F. Bastien. Paříž, 1803.
literatura
Grimsley, R.: Jean ďAlembert. Oxford: Clarendon Press, 1963.